Tři lži Erny Šimrové

Ve Zpravodaji 7/2017 jsem nechal zveřejnit článek s názvem Bývalá starostka lže. Zas a zas. V něm jsem slíbil, že uvedu některá lživá tvrzení bývalé starostky. Pro lepší přehlednost nejprve předkládám svůj článek ve znění, které uveřejnil Zpravodaj. Příklady lží (které se týkají pouze daného tématu) následují.

Bývalá starostka lže. Zas a zas.

Příspěvkem reaguji na článek „Kauzičky z jedné vesničky“ zveřejněný ve Zpravodaji 6/2017.

Důkladně jsem zvážil, jestli použití slova lhát je výstižné. Je přesné. Nemám totiž na mysli situace, kdy se autor pouze splete, např. proto, že nemá dostatek správných informací. Pokud někdo lže, sděluje nepravdu vědomě a často tak činí proto, aby pro sebe získal nějakou výhodu nebo někoho vědomě poškodil (viz např. https://cs.wikipedia.org/wiki/Lež).

Bývalá starostka lhala již dříve – v roce 2013. Tehdy jsem si uvědomil, že starostku, která lže, nechci, a rád jsem se stal o necelý rok později jedním z „duchovních otců“ kandidátky Loděnice pro všechny. Ukázalo se, že další působení minulé starostky ve funkci si nepřála většina loděnických občanů. Svůj názor přesvědčivě promítli do volebního výsledku.

Další lži můžeme zaznamenat např. ve Zpravodaji 4/2016 a 5/2016 a právě také v minulém čísle Zpravodaje. K článku „Kauzičky z jedné vesničky“ se podrobněji vrátíme na webu www.lodeni.cz, kde kromě jiného uvedeme konkrétní lživá tvrzení. Zároveň ukážeme, že prokázat některé lži není nikterak složité. Proč? Protože lež má krátké nohy.

Přese vše uvedené věřím, že paní Šimrová alespoň dodatečně přehodnotí svá lživá tvrzení, seznámí občany prostřednictvím Zpravodaje s pravdivými verzemi, a protože se jedná o člověka se slušným chováním, který se vyzná v mezilidských vztazích, připojí i krátkou omluvu.

Kamil Horný

Obecní pozemek s přečerpávací stanicí kanalizace a s pamětní deskou na dotaci Evropské Unie pomalu začíná dostávat ráz chráněné krajinné oblasti.

Lež první

V létě 2013 jsme byli (Hejduk a já) vyzváni obcí k jednání ohledně přečerpávací stanice kanalizace, která měla být vybudována na obecním pozemku v místě, kde stály naše chatky. Bývalé starostce Erně Šimrové (EŠ) jsme položili otázku, proč má být přečerpávací stanice umístěna právě tam. Očekávali jsme odpověď ve stylu: „Je to vhodné místo z praktických i technických důvodů“, s čímž by se nedalo nesouhlasit.

O to víc nás překvapilo, že EŠ během jednání označila za „strůjce našeho neštěstí“ Pavla Machače. Ten údajně nebyl s obcí ochoten jednat o prodeji vhodné části svého pozemku (!), a proto obci nezbývalo než k výstavbě stanice použít pozemek svůj. Upozornil jsem EŠ, že Pavel Machač žádný pozemek v této lokalitě nevlastní, že se zřejmě spletla. Parcely sousedící se zahrádkami u potoka (p.č. 861/15, 629/2 a 35/29) totiž vlastní Julie Machačová, dcera Machače. EŠ tedy upravila své tvrzení. Machač údajně svoji dceru ovlivňoval, aby tím házel obci klacky pod nohy. Později jsem se dověděl, že EŠ s Machačem o umístění přečerpávací stanice vůbec nejednala a s jeho dcerou Julií Machačovou nejednala nikdy o ničem.

Lež druhá

Ve Zpravodaji 6/2017 EŠ kromě jiného uvádí:
„… obec na svém vlastním pozemku, podle jejich [Hejdukova a mého] názoru, nesměla stavět,…“
Svoje názory jsme formulovali zpočátku ústně a později také písemně. 26. 5. 2014 jsme s nimi formou dopisu (viz příloha 1a a příloha 1b) seznámili také všechny tehdejší zastupitele. Z písemnosti vyplývá, že jsme se stavbou stanice souhlasili.

Lež třetí

Znovu citace EŠ ze Zpravodaje 6/2017:
„Majitelé dvou chat, černých staveb, omítli sebemenší vstřícnost vůči tehdejšímu vedení obce a začali jednat prostřednictvím svého právníka.“

Během jednoho roku jsme absolvovali celkem 12 jednání, kterých se za obec zúčastnilo celkem sedm osob (viz stručný přehled). Už proto nelze souhlasit s výrokem, že jsme odmítli sebemenší vstřícnost. Obec požadovala, abychom obě chatky na vlastní náklady odstranili, aby nepřekážely stavbě. Nakonec ale přistoupila na všechny naše původní návrhy. Ukázalo se, že jedna chata mohla zůstat nedotčena na svém místě a druhou stavbaři přestěhovali během 10 minut vysokozdvižným vozíkem na cizí pozemek a po dokončení stavby vrátili zpět. Mimochodem, ani majitele zmíněného pozemku, ani majitele chaty nikdo o akci neinformoval. Vše nakonec šťastně dopadlo. Řešení bylo jednoduché a elegantní. Myslím si, že příznivou roli sehráli i právníci obou stran – obecní i náš. Dokázali zřejmě EŠ informovat o tom, jaká má obec práva a povinnosti. Myslím, že také v oblasti „černých staveb“. (Zde máslo na hlavě neměli rozhodně pouze zahrádkáři.) Byli jsme nakonec spokojeni. Obec si však mohla odpustit zdlouhavá a často nekonstruktivní jednání.

Magická pointa neúplné věty

Opět citace ze Zpravodaje 6/2017, závěrečná „věta“ článku:
„… a v případě těch dvou výše zmíněných pánů
[Hejduk a já] dokonce záchrana dotace ve výši 26 mil. korun na výstavbu splaškové kanalizace.“
Slovní spojení nedává smysl. Důvod je zřejmý – absence slovesa. Ze stejného důvodu nelze slovní spojení označit za plnohodnotnou větu. Chybějící sloveso si můžeme pouze domýšlet, a to vede nanejvýše ke spekulacím. Např.: Hejduk a Horný zachránili obci dotaci 26 mil. Kč? Jak se jim to podařilo? A jak záchrana souvisí s přečerpávací stanicí? Nebo snad nějak souvisí s chatkami? U nepozorného čtenáře může však slovní spojení také evokovat dojem, že jsme způsobili rizikovou situaci pro obec. To samozřejmě pravda není. I kdyby sdělení dávalo jakýs takýs smysl, stejně by chybělo vysvětlení a průkaznost. Na takové nesmysly lze těžko reagovat.

Kamil Horný

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.