Vánoční zvyky, obyčeje, tradice. Starodávné, letité, novodobé, mladé až čerstvě zrozené. Národní, krajové, regionální… a pak třeba ty loděnické.
Dnes si již ani samotní zakladatelé tamní tradice Malého štědrovečerního zpívání hnedle nevybaví, kterého roku poslední dekády minulého století se tato bohulibá akce vlastně poprvé uskutečnila. Jisté je to, že místem konání, stejně jako ještě v několika následujících letech, byla malá kaple zasvěcená svatému Maxmiliánu na hřbitůvku ve Svatém Janu pod Skalou, obci ukryté v údolí říčky Loděnice spěchající mezi lesy a majestátnými masivy Českého krasu k nedaleké Berounce. Velice vhodně bylo hned zkraje sváteční setkání situováno do nesmírně magického prostředí, a byla-li později z kapacitních důvodů nutná změna – druhá vzpomínka organizátorů hovoří o tom, že v počátcích byl počet příchozích naslouchajících jen neznatelně vyšší počtu aktivních zpěváčků –, tak jen tu veškerou magii, vznešenost a výjimečnost umocnila, zhruba deset posledních ročníků se odehrává v prostorách barokního kostela Narození svatého Jana Křtitele. Ovšem toto místo tehdy ještě zdaleka nepůsobilo tak reprezentativně jako dnes, zásadní rekonstrukce objektu se rozebíhala, zadní třetina svatostánku byla jedním velkým staveništěm, nástěnné fresky se povětšině daly jen tušit v polorozpadlé omítce a zašlé malbě, usednout se dalo jen do pár vlhkem a zubem času poničených lavic a všechno to budoucí zlacení, zdobení a krášlení bylo jen jakýmsi příslibem. Leč hlavní bylo zpívání, hraní, vzájemná pospolitost.
A je tak tomu i o letošním prosluněném odpoledni předcházejícím večeru, jenž nazýváme Štědrým. Svatý Jan je zaplněn parkujícími automobily, mnoho návštěvníků však přivezl i příměstský autobus a řada poutníků v příjemném počasí dorazila pěšmo, procházkou od Hostimi, Srbska, Karlštejna, Bubovic či Loděnice. Kostel je zcela zaplněn, opravdu do posledního místečka, opozdilci stojí v doširoka otevřených vstupních dveřích a zřejmě i na prostranství před svatým Janem Křtitelem. Tradice zapustila kořeny.
Na úvod barokní varhanní perla více než 300 let stará, „Te Deum“ francouzského skladatele Marc-Antoine Charpentiera. Jednu její část si v šedesátých letech 20. století vypůjčila Eurovize a znělkou jen v lehce upravené verzi uváděla tehdy sportovní přenosy zprostředkovávané oficiální cestou divákům za železnou oponou, leitmotiv se tedy okamžitě připomene především někdejším fanouškům ledního hokeje a fotbalu. Ovšem dnes za velebných tónů instrumentální skladby nenastupují mušketýři se lvíčkem na prsou k národem napjatě očekávanému klání se sovětskou „sbornou“, nýbrž loděnické pěvecké sdružení Comodo pod vedením sbormistryně Taťany Bočkové. Členů smíšeného sboru je snad ke dvaceti a jejich hlasy hned zaplňují celý kostel – v rychlém sledu zní „Zpěvy z Taizé“ a dvě koledy, „Co se této noci stalo“ a „Jozef, muj kochany“. Poté předstupují Jiří a Antonín Ševčíkovi, otec se synem, a jako houslové duo přednesou tři další koledy. Ovace publika jsou bouřlivé, aby ne.
A další nádhera, stejně jako loni sólově zpívá paní Eva Hazuková, pochopitelně „Ave Maria“. Ne tolik nablýskané jako od Lucie Bílé, ale oč prostší, o to upřímnější. A hlas úchvatný!
Tak jak v průběhu let roste zájem veřejnosti o štědrovečerní, resp. odpolední zpívání ve Svatém Janu, rozrůstá se sice nenápadně, ale pravidelně i počet doprovázejících hudebníků a portfolio instrumentů je nyní opravdu bohaté – není to tak dávno, co sbormistryně Táňa jen několikrát během koncertu poodstoupila ze svého stupínku, aby usedla za malé přenosné elektronické varhany, poté post trvalé hráčky na tento královský nástroj převzala její dcera Pavla Salvová, s trubkou vskutku andělskou se přidala Miloslava Sadílková, to vše stále pod domovskou hlavičkou Comodo, však jsou tu další hostující umělci, již zmiňovaní Ševčíkovi, Sandra Malá a Pavla Žufníčková s příčnými flétnami, Tobiáš Salva s trubkou, Zdeněk Urbanovský za klávesami. A to ještě jsou ve sboru muži, kteří dnes dávají k dispozici své hlasy, ale profesionálně vládnou i baskytaře, flétně.
Společnými silami všech jsou prezentováni Adam Michna z Otradovic, J. F. Wade, K. V. Holan-Rovenský, J. I. Linek, D. Brenchley, J. Pavlica, z loňska je opakována a cappella zpívaná anglická koleda „Ding Dong Merrily on High“. Více či méně známá jména autorů děl rovněž více či méně známých, vesměs lahodných, citlivě zvolených, většinou v tomto prostoru poprvé se objevujících. Comodo dbá nejen na čistotu provedení, ale snaží se i návštěvníkům každý rok nabízet a objevovat pro ně nové skladby. Prostě i dramaturgie na jedničku!
Závěrečným ozvláštněním jsou „Byla cesta, byla ušlapaná“ a „Štědrej večer nastal“ v lehce jazzové úpravě Zdeňka Urbanovského, netradiční, leč ani puristy nijak neurážející, příjemné. A na úplný konec klasika, „Narodil se Kristus Pán“, jedna z nejstarších českých dochovaných koled, tu samozřejmě pěje s sebou celý kostel. „Radujme se!“ Jak jinak, vážené a milé Comodo!
Přemysl Hamerník